Pražská nová vlna -protestující a odmítající, leč zbytečná.

Prahou se v sobotu přelila další záplavová vlna. Tentokrát vlna protestu proti vládě, proti reformám, proti všemu co ve skutečnosti z pohledu části veřejnosti představuje vládnoucí koalice, která se dostala k moci  nikoli jasným mandátem, ale zákulisní dávno před volbami domluvenou taktikou poražených, kteří tak dokázali dát dohromady potřebnou drtivou většinu. Do štítu si dala boj s kmotry, morálku a rozpočtovou zodpovědnost.

Neberu nikomu právo na protest. Ani na jeho podobu. Příjde mi, ale poněkud farizejské, že do čela stotisícihlavého davu se postaví politická strana, která je svou politikou za instalaci vlády, proti které dnes tak vehementně protestuje, přímo politicky zodpovědná. Tou stranou není nikdo jiný než ČSSD rádoby lidový hegemon, zastupující ty, kteří nemají nic než své ruce.

Byla to opravdu ČSSD, která svou obludnou kampaní a nařvaným bolševickým stylem Jiřího Paroubka, znechutila kdeko kolem, vyvolala vaječnou smršť (pravda dnes už by taková vaječná nakládačka stála majlant) a svým vítězstvím ve volbách spadla do lavic opozice. Co tenkrát sociální demokraté vyvolávajících jen nenávist vůči těm úspěšným (v jejich očích pouze bohatým) očekávala? Jakého koaličního partnera mohla na tuto primitivní rétoriku a rušení jakýchkoliv reforem přilákat? Kromě komunistů (a těch se v té době sama rádoby levicová partaj bála jeko čert kříže), asi nikoho.

Že trojkoalice s veverkami nemůže mít dlouhého trvání bylo vcelku zřetelné. Jednak prosazovat něco, co někoho přípraví o část peněz (notabene i vlastní voličské jádro), jednak populismus a primitivní nenasytnost mocí partičky kolem Víta Bárty, dávají jen těžko nějakou perspektivu ke spokojenosti. Opozice jásala, kritizovala, chtěla prohlasovat nedůvěru, ale to bylo asi tak všechno. Ani stín naděje jakéhokoliv vlastního rećeptu, který by nebolel. Vláda zatím přijímala a přijímala něco, čemu říkala reformy, něco, čemu jiní říkali okrádání chudých.

A ejhle tu máš čerte kropáč. Jen se ten obr na hliněných veverčích nožičkách poroučí k zemi, hned jsou tu soudruzi (pardon přátelé) Sobotka (Bohuslav) a spol. na koni (nebo lépe řečeno pod koněm sv. Václava) a křičí a křičí. A jemu v zádech osvědčená parta v zádech - Zaorálek, Škromach, Hašek, Rath a další a další kalouskové. To tam oprvdu nemáte nikoho jiného tyž tyhle falešné cinknuté karty?. Nejste snad Vy všichni tito pánové osobně zodpovědní za ten marasmus, který je Vám najednou proti srdci. Kdo rozhazoval, když ekonomika kvetla? Kdo přivedl vlastní stranu na téměř na buben? Takhle Vy chcete vést lid a stát?

Když Vás vítězství připravilo o Strakovku, řvali jste lvím hlasem - žádné reformy, žádné poplatky, vše je protiústavní. A ejhle, když někdo tu špinavou práci udělá za Vás, neváháte a dáte si ten boží nápad a slůvko reformy dokonce do volebního sloganu! Jen prý spravedlivé. A aby to tak zase nebylo moc vidět raději si před nápis stoupnete. Co kdyby? Jak dlouho ještě budete obelhávat lidi, že nás právě Vaše zprofanovaná parta dovede k blahobytu? Kriste pane a co to ta spravedlivá reforma má být? Koho má a koho nemá bolet? Mám pocit, že jediná správná odpověď bude, že zase kohokoliv, jen Vás a zase Vás určitě ne.

Ať jsem si namáhal oči jak chtěl, v tom davu jsem žádné nemohoucí a otrhané žebráky neviděl. Všichni dobře oblečeni a zcela evidentně dobře nasycení a posílení. Dobře placení odborářtí bosové sestoupili ze svých luxusních kanceláří mezi svůj proletariát. Ta chvíle se dá vydržet. Vždyť oni mají své rodiny dobře ze svého byznusu mlácení hubou zajištěny (pamatujete si ještě odborového taťku Ríšu Falbra). Nevím kolik nezaměstaných se té akce včera zúčastnilo, nevím kolik a jakých zástupců tzv. střední stavu přišlo vykřičet svou bolest a chudobu. Mnoho živnostníků. kteří se v potu tváře musí starat sami o sebe asi ne. Ti na to nemají čas, musí pracovat.

Hádám tak davy státních zaměstnanců. Copak pořád nechápete, že pokud na to stát nemá, nemůže Vás donekonečna zadarmo živit. Zatím se Vás milí a vážení státní zaměstnaci krize příliš nedotkla. Stále dobré platy (dokonce víc než je měsíců v roce), laciné odborářské rekreace, pevná pracovní doba, bez sobot a nedělí, učitelská tříměsiční placená dovolená a jiné výhody, o kterých se lidem v soukromých firmách ani nezdá.

A to ještě máte jít odvahu řvát na náměstí. Nebojte se. Ono se stejně stane co se má stát. Vás se na to ti Vaši vůdcové podruhé nebudou ptát, až budou u moci. Reformy budou stejně pokračovat. Už se jim nebude třeba říkat reformy, ale třeba Balíčky, nebo také Soubor opatření. Vidíte, vše tu už stejně bylo. A stát má pořád stejně holý zadek a po těch reformách, balíčcích a souborech opatření rostete a množíte se jak houby po dešti a máte pořád stejně dobře.