Spravedlnost a spravednost, aneb komu pánbůh tomu všichni svatí.

Kdyby už nic jiného sobotní pražská demonstrace nepřinesla, alespoń na jednom malélm políčku spravedlnosti bylo učiněno za dost. Byl dopaden hledaný desperát. Proslavil se nikoliv tím, že by bohatým bral a chudým dával, či státní kasu pumpoval o duši. Jen maloval. Tykadla. Politikům na předvolebních plakátech.

Asi mu to tenkrát přišlo vtipné. Roman Smetana projevil tvůrčí svobodu a právo svobodně se vyjádřit k hromadnému grafickému vymývaní mozků. Učinil tedy co považoval za správné a označil kandidující borce napříč politickým spekterm tykadélky, snad za marťany, jako že žijí na jiné vzdálené planetě. A chybu učinil.

Vcelku rozumím tomu, že takový plakát či bilboard je součástí veřejného prostoru, že někomu konec konců patří. A ten někdo chce, aby jeho majeteček byl čistý a neposkvrněný. Třeba jako fasáda domu. Ta taky občas vadí sprayerům. Jenže fasáda nemá žádný hlubší obsah. Zatímco ony zmíněné plakáty a bilboardy zcela určitě ano. V daném případě se staly svým obsahem, alespoň pro Romana Smetanu symbolem pokrytectví a falešných lží, neboť obsahovaly těžko splnitelné sliby a provařené usmívající se stále stejné drzé tváře politiků neschopných odejít.

Řidič z Olomouce se rozhodl reagovat. Po svém, přímočaře a jednoznačně. Kdyby přidal hanlivý nápis, jakoukoliv jinou urážku, asi se i já zamračím a budu kývat káravým prstem. Jenže to byla jen ta tykadélka. Výsledek voleb nijak nezměnila a možná navíc jaksi onu tížívou atmosféru předvolebních lží odlehčila úsměvem. Ba naopak, mnohé kteří by jinak nepohlédli, přinutil ten nevídaný grafický prvek na tváře politiků přece pohlédnout. A s úsměvem, který by jinak stěží vyloudily.

Jenže Roman Smetana měl smůlu. Všichni to většinou vzali s povzdechem a mávli nad tím rukou. Ono konec konců, každý kdo takto vstupuje do veřejného života a zobrazuje svou tvář, něco podobného logicky riskuje. Jen Organizace Dokonalých Soudruhů se s tím lumpem nesmířila. Pokazil jsi nám majetek, tak zaplať. Před soud s delikventem. A tak se rozjela státní mašinerie, která Romana Smetanu semlela, jak semlela. Bohužel, pak určitě i jeho přičiněním, neboť se s rozsudkem smířiti nechtěl.

Že při tom spravedlivém soudním jednání ani nikoho nepadlo, že soudí-li Íčkova maželka, mohlo by jít o podjatost, to je jen ukázka arogance státní moci ke spravedlnosti jako takové. Alespoň na jedno modré oko mohl být učiněn pokus o změnu.

No nic. Pachatel byl konečně lapen. Asi se mu i ulevilo. Těch sto dní určitě přežije. A co ho nezabije, to ho posílí.

Teď už jen musí spravedlnost ulovit dalšího lumpa. Jenže to už kalibr jiného ražení. Ředitel Šumavského parku, neustále nepostradatelný a neustále neschopný Jiří Stráský (dříve komunista červený, dnes komunista modrý) porušil již před rokem zákon. A hádejte. Ačkoliv je osoba známá, svými činy, jménem i místem pobytu - zákon nic. Nikdo nepomáhá, nikdo nechrání. Spravedlnost je opravdu slepá. Zvláště když musí.