"Host jako host,“ řekl hostinský Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada. Tak pravil, či napsal Jaroslav Hašek v nesmrtelném Švejkovi. Jenže život není román, natož humoristický.
"Host není jako host", pravili majitelé jednoho penzionu v Peci pod Sněžkou, "třebas prezident. Pro nás živnostníky platí politika i morálka a pravidla. Je to naše věc a nikomu do to nic není, neboť jako prezident nemůžeš žvanit co chceš." Tak takhle nějak to napsal život v české kotlině.
Příběh penzionu v městečku pod majestátným vrcholem Sněžky, který se nyní musí na zásah vyšší moci místního strážce morálky (sprostě řečeno bonzáka), potýkat s nepřízní úřadů dohlížejících na blaho nás daňových poplatníků, hygienou počínaje, bezpečností práce a finačními záležitostmi konče je holou realitou dneška. Nepohostil jsi prezidenta, tátu proletariátu a Otce Vlasti a dal jsi parazitujícím pravicovým seniorům slevu, tak tu máš přes držku.
Byla by to taškařice, kdy to celé nesmrdělo. Trapným čecháčkovstvím a snahou úřednické moci zdrtit jakýkoliv jiný názor. Jistě nemusím souhlasit s tím, že místní podnik odmítne pohostit tzv. Hlavu Státu. Ale proč někoho pro rovnou udávat. Mnohem jednodušši by asi bylo přestat do onoho odporného podniku chodit a dát tak najevo svůj nesouhlas, či v jiném podniku pohostit za své všechny seniory zleva. To by bylo gesto. Ale takhle?
A vůbec se divím, čím se mistní samospráva je ochotna podrobně zabývat. Asi v Peci mají všechny chodníky a kanalizaci ze zlata, nemocnice a zdravotnictví v kraji přetéká přebytky, slovo krádež je zde neznámým pojmem. Pak je obyvatelům té obce co závidět. Patrně již žijí v ráji a mají as zabývat se nesmysly.
Jenže přiznejme si to. Žádný ráj. Jen partička místních nadšenců pro spravedlnost, která pro nedostatek vlastního smysluplného programu a konání raději uráží a bije kolem sebe, ty co jsou ochotni vybočit z řady a mít jiný názor.
